Loni touto dobou mi během tří dnů oslepla tehdy šestiletá fenka čínského chocholatého psíka Ela. Po operaci došlo k otoku rohovky a vůbec... doteď to nestojí za moc, Ela je prakticky slepá.. V červnu téhož roku jsem šla s druhou fenkou, Viktorkou, na banální zákrok. Říkala jsem si, že nebudu hysterická a nepojedu na veterinu na řízenou narkózu, že to zvládne naše paní doktorka. Fenku jsem načesala, předala a po dvaceti minutách mi paní doktorka volala, že je jí hrozně líto, ale fenka narkózu nepřežila.
Byl to děs, na začátku léta jsem měla místo dvou zdravých psů jednoho slepého. V té době jsem dostala nabídku na dost náročnou práci, dělat výtvarnou výpravu k filmu Alma (jde o slepnoucí dívku, která si pořídí vodícího psa ALMU) a byla jsem tomu nesmírně ráda, jinak bych se asi utrápila.
Asi za týden jsem začala šmejdit po internetu, co si pořídíme nového, Ela byla vystresovaná, nevylízala z košíku, vůbec neštěkala a navíc potřebovala vodícího psa. Přizvala jsem si k tomu paní doktorku z kliniky Jaggy a majitelku místní školy pro psy, vybírala různá plemena a ony mi to vždy zatrhly. Asi za tři týdny jsem uviděla obrázek zrzečka a okamžitě mi bylo jasné, že to je to pravé. Měla jsem i neuvěřitelné štěstí, že paní Matušková měla poslední volnou fenečku, původně si ji chtěla nechat pro sebe, ale já ji umluvila a ona mi ji nechala. S nevěřícím úžasem jsem zjistila, že maminka Báry se jmenuje ALMA. Asi to tak všechno mělo být.
Taky Viktorka umřela 7.6. asi ve čtvrt na 4 a moji kamarádi, aniž bychom to tak naplánovali, mi Barušku dovezli přesně o měsíc později - 7.7. asi ve čtvrt na 4...
Dnes je Barušce 10 měsíců, dělá nám jenom radost, je neuvěřitelně poslušná a milá.
A na obojku nosí rolničku a Elinka za ní čile běhá - díky za to..
Jára
